PROKLETÍ

Byla sobota večer, když mi zavolala moje nejlepší kámoška Sára. Byl to hodně divný rozhvor, protožešeptala: ,, Chraň se prokletí, chraň se prokletí!" - a aniž mě nechala něco říct, položila telefon. Rychle jsem na ten hovor zapomněla, protože jsem ještě musela na procházku s mým psem Gassim. Když jsem šla po ulici, začaly najednou zhasínat pouliční světla, až jsem najednou stála v naprosté tmě. S podivným pocitem v břiše jsem si vzpomněla na telefonní rozhovor se Sárou. Slyšela jsem podivné zvuky, a když se mě něco dotklo na rameni, popadla jsem rychle svého psa a utíkala rovnou domů. Přitom jsem ztratila svojí tašku. Další ráno jsem se z toho šoku trochu dostala a začala jsem hledat svoji tašku. Nenašla jsem ji, ale za to něco jiného: na ulici ležel černý kabát mojí kamarádky a na něm byla černá růže. Teď jsem pochopila, co Sára myslela tím prokletím. Já jsem mu unikla, ale Sára ne....